Inženýr architekt


Hanuš Zápal


(1885-1964)

Vypracoval: Petr DOMANICKÝ, 1996

Hanuš Zápal se narodil 7.února 1885 v Krašovicích u Dolní  Bělé na Plzeňsku v rodině učitele Antonína Zápala. Studoval na reálce v Rakovníku a po jejím absolvování na pražské technice. Studia architektury u profesora Josefa  Schulze dokončil v roce 1909, když 3.června t. r. složil II. státní zkoušku. V letech 1908-9 byl zaměstnán v kanceláři profesora Jana Kouly, pak pracoval ve  službách architekta Antonína Balšánka na stavbě reprezentačního domu města Prahy a na  přelomu let 1909-10 byl zaměstnán v kanceláři architekta Bedřicha Bendelmayera.

V roce 1910 Hanuš Zápal vstoupil do služeb plzeňské obce. Ve 20.letech zastával nejprve funkci vrchního stavebního komisaře, pak technického rady. V roce 1931 odešel na vlastní žádost pro zhoršený zdravotní stav do výslužby.

Již v roce 1910 byl Hanuš Zápal "Městským stavebním úřadem pověřen vypracováním projektu souboru školních budov na dnešním Masarykově náměstí v Plzni. Tomu předcházelo vypracování návrhů profesorem Aloisem Čenským a architektem Ladislavem Skřivánkem. Návrhy byly dodány v únoru 1909, prozkoumány technickou komisí a k provedení určen návrh A.  Čenského. Městská rada však na tento návrh technické komise nepřistoupila a doporučila obecnímu zastupitelstvu, aby nebyl přijat žádný z předložených projektů a aby bylo uloženo Městskému stavebnímu úřadu, aby s použitím projektů vypracoval nový návrh a aby se přitom řídil zásadou volného blokového řešení. Hanuš Zápal, pověřený tímto úkolem, předložil náčrtky na soubor tří školních budov a na úpravu náměstí v září 1910 a po malých změnách v situování a programu škol v dubnu 1911 konečné náčrtky. Ty byly schváleny technickou komisí a městskou radou a během roku byly na stavebním úřadě vypracovány podrobné plány. V květnu 1912 bylo usneseno, že prozatím bude postavena pouze budova Obchodní akademie a další část (budova lycea, měšťanské školy a společné prostory tělocvičen a auly) budou provedeny později. Na stavbu budovy Obchodní akademie byl vypsán konkurs, stavební práce zadány v  červenci 1912 staviteli Františku Kotkovi. Slavnostní otevření nové budovy se konalo 19.října  1913. Soubor budov na půdorysu tvaru písmene U na koncích s kolmými křídly byl v  návrhu odsunut od Klatovské třídy ve prospěch sadově upravené plochy. Osově symetrické kompozici, založené na klasickém dispozičním řešení, měl dominovat výrazný střední převýšený rizalit se štítem, mansardovou střechou a věží, který měl obsahovat společné školní prostory -aulu a tělocvičny. K rizalitu měla přiléhat vlevo budova lycea a měštanské školy, vpravo realizovaná budova Obchodní akademie. Její fasády jsou jednoduché s pásovou rustikou v  přízemí a na nároží jednotlivých hmot a parapetními a mezipatrovými římsami. Průčelí jsou oživena dvěma reliéfy -alegoriemi od akad. soch. O. Waltera a akad. soch. V. Šípa. Hanuš Zápal navrhl také vnitřní úpravu reprezentačních místností budovy, včetně nábytku.
Z plánovaného souboru byla do začátku 1.světové války realizována budova Obchodní akademie a suterénní prostory středního rizalitu. V roce 1931 byla připojena místo plánované školní budovy architektem Františkem Šrámkem budova Národní banky čsl. Projektant symetricky zopakoval realizované průčelí a v podobném slohu navrhl střední rizalit, takže hlavní průčelí souboru působí uceleným dojmem. Budova obecných a měšťanských škol byla doplněna v roce 1934 prof. arch. J. Čadou a prof. arch. V. Weingärtnerem již v  modernějším slohu, ovšem s respektováním původního celkového záměru.

V roce 1917 byla podle návrhu Hanuše Zápala postavena reprezentační budova Měšťanského pivovaru. Administrativní budova v těsném sousedství hlavní pivovarské brány je řešena opět na klasickém principu osové symetrie se středním výrazným převýšeným rizalitem s prostorem zasedacího sálu. Rizalit, k němuž přiléhají dvě vzájemně rovnoběžná a na koncích propojená křídla, uzavírající prostor dvorany, je členěn pilastry ve vysokém řádu a završen mansardovou střechou s věžičkou. Průčelí jsou doplněna pásovou rustikou zvýšeného přízemí a nároží jednotlivých hmot, parapetními a mezipatrovými římsami, lesénami a detaily, často geometricky secesními. Adminstrativní budova spolu s později realizovanou pivovarskou vilou (H. Zápal, F. Němec), vytvořila kvalitní velkoměstský prostor před hlavní branou plzeňského pivovaru na významné křižovatce U Jána.

Dne 1.května 1921 byl slavnostně otevřen sokolský tělocvičný pavilon žactva a dorostu v sadech E. Štrunce. Protože sousední sokolovna z konce 19. století již nedostačovala, měla být rozšířena. Uvažovalo se nejprve o přístavbě staré budovy, pak o samostatné provizorní stavbě. Městská komise při stavebním řízení však takový projekt odmítla. Nová definitivní stavba navržená Hanušem Zápalem byla řešena tak, aby nekonkurovala blízké novorenezanční budově sokolovny. Ke hmotě hlavního tělocvičného sálu, završeného nízkou sedlovou střechou s věžičkou, byla připojena kolmá křídla se šatnami a bytem domovníka, čímž byl vytvořen - vstupní zahradně upravený prostor. Díky tomuto řešení se stavba zdařile včlenila do zeleně navazujících sadů. Na jednoduchých průčelích bylo užito režného červeného cihelného zdiva na lesénách a okenních šambranách. Jižní průčelí s hlavním vstupem bylo doplněno čtyřmi reliéfy od akad. soch. V. Šípa.

V duchu moderny opět s použitím režných cihel na průčelích je řešen také rodinný dům Ladislava Lábka v Mánesově ulici, který podle návrhu Hanuše Zápala z roku 1921 byl dokončen o rok později.

Dne 2.srpna 1921 bylo podnikatelům předáno staveniště budovy Masarykovy školy na  Jiráskově náměstí, 2.října t. r. za přítomnosti prezidenta T. G. Masaryka položen základní kámen a v lednu 1923 škola dokončena. Školní budova navržená architektem Hanušem Zápalem je odsunuta od uliční čáry domů náměstí ve prospěch parkově upraveného předprostoru. Budova je řešena osově symetricky s převýšeným středním rizalitem s tělocvičnou a důležitými místnostmi, který je završen vysokou valbovou střechou se štítem. Rizalit je v přízemí doplněn pásovou rustikou, ve 2. a 3.NP pak členěn pilastry ve vysokém řádu. K rizalitu přiléhají symetricky křídla chlapecké a dívčí školy, zakončená krátkými křídly vybíhajícími kolmo do dvora. Detaily fasád a interiéru jsou kubistické, portály doplňují sousoší dětských skupinek od akad. soch. O. Waltera z roku 1924.

17.srpna 1922 bylo požárem zničeno staré divadelní skladiště. Po odstranění trosek a zaměření zbytků budovy vypracoval Hanuš Zápal návrh nového skladiště na stejném místě v Kovářské ulici. Stavba byla započata 2.prosince 1922 a 17.srpna 1923 nové skladiště odevzdáno svému účelu. Budova je hmotově rozčleněna do tří částí, nejvýraznější monumentální střední část je završena kopulí, která symbolicky vyjadřuje účel stavby. Průčelí jsou doplněna kubizujícím dekorem a reliéfy divadelních masek.

Ke kamenné rozhledně z roku 1901 na vrchu Krkavci u Plzně byla podle návrhu H. Zápala přistavěna tzv. Kostincova turistická chata, slavnostně otevřená 28.října 1924. Vlastní chata s částečně roubenými stěnami je od rozhledny odsunuta a propojení řešeno nízkou budovou restaurace s otevřenou verandou. Tímto řešením bylo dosaženo nenásilného vkusného spojení obou staveb vytvářejících tak harmonický celek.

V letech 1921-25 byla podle návrhu arch. Hanuše Zápala adaptována budova bývalého Panského mlýna v sadech 5.května na budovu s malými byty a svobodárnami. U hlavní jižní části budovy byla změněna výška podlaží, u obou křídel nastavěna patra. Nová průčelí byla řešena v duchu obloučkového kubismu. Ve stejném slohu byla k této budově připojena novostavba Domu sociální péče, jehož otevřením 28.března 1926 byl areál dokončen. Na budovu byly osazeny dva portály z historických plzeňských domů.

V roce 1924 byl na Americké třídě postaven soubor tří činžovních domů, nazývaný tehdy lidově "U trojdohody". Nejvýznamnější z domů - tzv. Mrakodrap, nejvyšší obytný dům v Plzni té doby, má hmotově zvýrazněné nároží, završené dvěma věžičkami s hodinami. Střecha domů je mansardová, u dalších dvou domů sedlová. Průčelí jsou rozčleněna barevnými římsami a lesénami a doplněna kubistickými a rondokubistickými detaily. Řešení skupiny domů výborným způsobem obohatilo jednu z nejdůležitějších plzeňských tříd.

Na nároží Karlovarské a Plaské třídy byla v roce 1924 dokončena budova Vyšší hospodářské školy. Stavbě, mírně zvýšené na parkově upravené terase, dominuje monumentálně řešená nárožní hmota s hlavním vstupem a prostorem posluchárny, završená vysokou střechou se štítem a věžičkou. K této hmotě jsou připojena vzájemně kolmá křídla zakončená krátkými kolmo k ulicím vybíhajícími křídly. Průčelí jsou řešena s použitím režného červeného cihelného zdiva. Interiér je doplněn v přízemí sochami od akad. soch. O. Švece, v posledním podlaží trojdílným obrazen Ze života lidu na Plzeňsku od akad. mal. A. Němejce. Řešením budovy výborně zvládajícím zastavění nároží dvou důležitých městských tříd na okraji vilové čtvrti byl zároveň vytvořen městský prostor vysoké estetické hodnoty.

Podle návrhu Hanuše Zápala byl v letech 1923-25 postaven areál Benešovy školy na Doudlevecké třídě. Vlastní školní budova je odsunuta od ulice a spolu s kolmo umístěným objektem mateřské školy tak vytváří parkově upravený prostor. Školní budova je řešena jako kompozice hmot, ovládaná nejvýraznější nárožní hmotou s tělocvičnou a důležitými místnostmi, která je završená vysokou valbovou střechou se štíty a věží. K nárožní hmotě jsou připojena vzájemně kolmá obdobně řešená křídla chlapecké a dívčí školy s krátkými kolmými křídly na koncích. Jednoduchá barevně pojatá průčelí jsou členěna římsami a doplněna kubistickým a rondokubistickým detailem. Soubor budov s parkově upravenou plochou významně obohatil tuto část města i siluetu celé čtvrti.

V letech 1922-25 byla v areálu plzeňské vodárny v Doudlevcích postavena rozsáhlá budova filtrů systému Puech-Chabal. Zařízení bylo uvedeno do provozu 15.května 1926. Architektonickou úpravu budovy navrhl Ing. arch. Hanuš Zápal. Budova je tvořena třemi trakty ve svahu stupňovitě umístěných hal zastřešených ocelovou segmentovou konstrukcí. Nejníže umístěná hala větší délky i rozpětí je uprostřed doplněna monumentálním rizalitem - portikem se schodištěm. Na konci horní haly je připojen vstupní objekt se zastřešením tvaru lomeného oblouku s prosklenou věžičkou osvětlující vstupní prostor. Nad portálem vchodu je dekorativně členěná atika. Domek je vodorovně členěn pásy z režných cihel, fasády hal jsou rozčleněny svisle lesénami z červených cihel, z nichž jsou také okenní šambrány. Kvalitním architektonickým řešením byla rozsáhlá budova technického charakteru zdařile vkomponována do krajiny při soutoku řek Úhlavy a Radbuzy.

Dne 16.května 1926 byla zprovozněna budova plzeňského krematoria, vybudovaná podle návrhu Hanuše Zápala ve střední části ústředního hřbitova. Plány na budovu předložil stavební úřad v březnu 1924. Pražský spolek Krematorium, který přislíbil půjčku 1,000.000,- Kč, však požadoval vypracování konkurenčního projektu. Ten byl vyžádán od prof. P. Janáka z Prahy. Realizace jeho návrhu by však vyžadovala příliš značné náklady. Proto bylo setrváno na původním projektu a v listopadu 1924 stavba zahájena. Budova na půdorysu tvaru kříže je řešena jako působivá sestava hmot, jíž dominuje vysoká sedlová střecha nad prostorou obřadní síně. Před tuto hlavní hmotu je předsazena trojice hranolových hmot a krytý monumentální hlavní vchod. Bohužel sešlo z realizace velké vodní nádrže před budovou. Architektonické řešení stavby vysoké estetické úrovně spoluvytváří kvalitní a důstojné prostředí v centru ústředního hřbitova.

V letech 1925-29 byla podle návrhu Hanuše Zápala postavena budova Masarykova léčebného a výchovného ústavu pro zmrzačelé děti na Klatovské třídě. Nárožní budova je od Klatovské třídy odsunuta, čímž vzniká zahrada, do které je vysunut rizalit řešený až k výrazné římse nad 3.NP osově symetricky. Průčelí jsou puristicky jednoduchá, rozčleněná barvené pojatými římsami. Třetí podlaží nad výraznou římsou je řešeno jednoduše a zakončeno plochou střechou. Odsunutím budovy od uliční čáry městské třídy je vytvořen nenásilný přechod mezi městskou zástavbou této třídy a navazující zelení Borského parku.

Budova městských technických úřadů vystavěná v letech 1929-30 podle společného návrhu H. Zápala a arch. F. Beneše ve Škroupově ulici je v uličním průčelí řešena jako osově symetrická sestava hranolových hmot. Okna střední části jsou propojena iluzivně v pásy, okna postranních částí mají jednoduché šambrány.

Pro Ústav pro hluchoněmé děti byla v roce 1931 postavena na nároží náměstí Míru a ulice 17.listopadu postavena budova řešená jako kompozice hranolových hmot různé výšky, jejichž půdorysným odstupňováním je vytvořen předprostor před hlavním vchodem. Jednoduchá průčelí jsou prolomena velkými okny vodorovně iluzivně propojenými. Poslední podlaží je odděleno výraznou římsou a jeho fasáda u nejvyšších objemů provedena z režných šedých cihel.

Dne 9.října 1932 byl slavnostně otevřen Vzorný statek Vyšší hospodářské školy v Plzni nad Lochotínem. Areál postavený podle plánu arch. H. Zápala za spolupráce členů profesorského sboru měl být obrazem stavitelské výše doby v oboru hospodářského stavitelství. Jednotlivé budovy různých účelů soustředěné kolem obdélníkového parkově upraveného dvora byly řešeny moderně s použitím režného červeného cihelného zdiva a prvků inspirujících se v historické venkovské architektuře. Jehlanové střechy významných objektů ve třech nárožích areálu spoluvytvářely zajímavou siluetu statku a napomáhaly začlenění rozlehlého areálu do krajiny.

Budova Pikovy školy na Masarykově třídě v Doubravce, vystavěná v letech 1930-32 je již stavbou plně funkcionalistickou. K budově tvaru Z je připojen objekt tělocvičny. V místech souběhu křídel budovy jsou pásovými okny a barevností fasád přiznaná a zvýrazněná dvě hlavní schodiště. Okna učeben jsou převážně horizontálního formátu. Nečleněné průčelí je doplněno balkony s trubkovým zábradlím, které se objevuje také na terase nad vchodem z Moravské ulice. Atika budovy je zvýrazněna jednoduchou římsou. Podobná římsa lemuje také pásové okno v čele křídla, vybíhajícího k Masarykově třídě. Moderní pojetí budovy odpovídá charakteru nově budované městské třídy v připojené dříve samostatné obci a obohacuje čtvrt o kvalitní objekt i velkoměstský prostor.

Mimo Plzeň navrhl Hanuš Zápal pro Haléřový spolek dělníků Škodových závodů sanatorium v Janově u Mirošova, které bylo postaveno v letech 1928-29. Nová budova s plochou střechou a krytou terasou v posledním podlaží, s jednoduchými fasádami se soklem z režného šedého cihelného zdiva byla odsunuta od starého objektu sanatoria a obě stavby propojeny novým vstupem a vstupní halou. Tím byl vytvořen nenásilný přechod mezi dvěma odlišnými budovami.

V letech 1933-34 byla podle návrhu arch. H. Zápala postavena budova Masarykovy obecné a měšťanské školy v Plasech. Objektu dominuje hlavní symetricky řešená hmota zakončená valbovou střechou s věžičkou s hodinami. Schodiště je přiznáno prosklenou stěnou, okna mají horizontální formát a jsou po dvou propojena společnými šambránami. K této základní hmotě přiléhají symetricky dvě křídla s obdobným formátem oken a fasádou z režného šedého cihelného zdiva. Vlevo je pak k budově připojen nižší rizalit se střešní terasou. Rozčleněním hmot s dominantní valbovou střechou je dosaženo výborného začlenění objektu do zástavby obce i vytvoření protiváhy rozlehlého klášterního areálu.

Slavnostním výkopem dne 13.6. 1934 byla zahájena stavba českobratrského kostela v Kralovicích podle projektu arch. Zápala, který byl vybrán ze tří návrhů. 21.října 1934 byl kostel dokončen a slavnostně otevřen. Soubor budov ovládá hmota kostela s vysokým trojúhelným štítem a s přisazenou věží z režného červeného cihelného zdiva a měděným plechem krytou jehlanovou střechou zvonice. Na opačné straně je ke kostelu připojen nízký objekt fary. Tímto hmotovým řešením je soubor budov zdařile včleněn mezi okolní drobnější zástavbu.

Podle návrhů arch. Hanuše Zápala byla postavena ještě řada dalších významných budov. Jeho pracemi jsou např. školy v Bolevci, Kaznějově, Horní Bříze, Plané nade Mží, Železné Rudě, Domažlicích atd.

Arch. H. Zápal se věnoval také drobné architektuře - pomníkům a pamětním deskám. Podle jeho návrhu byl realizován kupř. pomník šesti dětí zastřelených maďarskými vojáky 21.června 1918 v Koterovské ulici v Plzni, který byl na plzeňském ústředním hřbitově odhalen 28.října 1923, pomník purkmistra Dra Václava Petáka na stejném hřbitově, slavnostně odhalený 19.listopadu 1927, nebo pamětní deska Národního výboru a pamětní deska věnovaná ve válce padlým obecním zaměstnancům, obě umístěné na plzeňské radnici roku 1928 a zhotovené ve spolupráci s akad. soch. O. Walterem.

Velice významná je činnost arch. H. Zápala v památkové péči. Pod jeho vedením byla například v roce 1922 opravena rotunda ve Starém Plzenci, v roce 1934 kostelík U Ježíška v Plzni. Nejvýraznější jsou jeho zásluhy o záchranu a obnovu Santiniho stavby poutního místa v Mariánské Týnici u Kralovic. V roce 1919 Hanuš Zápal uveřejnil v časopisu Plzeňsko článek Pomozte zachránit Mariánskou Tejnici, v roce 1921 studii Mariánská Tejnice u Kralovic. Podílel se významně na záchranných pracích této památky, od roku 1937 řídil její opravu. Pod jeho vedením byl mimo jiné obnoven západní ambit, krov i krytina nad probošstvím , provizorně přikryty věže a opraven presbytář kostela. Hanuš Zápal vedl záchranné práce až do roku 1952.

Stavby Hanuše Zápala charakterizuje především výborné začlenění do krajiny i mezi starší zástavbu, vynikající dispoziční a hmotové řešení, vytvářející kvalitní vnitřní i venkovní prostory, uměřenost průčelí a příjemnost interiérů. Na stavbách je zřejmá výborná znalost historické architektury daná studiem u prof. J. Schulze i vlastním poznáním historických památek velké i lidové architektury. Jeho stavby vysoké architektonické úrovně patří k nejvýznamnějším realizacím architektury první poloviny 20. století v Plzni i západních Čechách. Bohužel řada staveb nebo jejich okolí byla během poválečných desítiletí aLe i dnes nevhodně a bez pochopení upravována a tak často devastována, několik budov bylo dokonce zbořeno (např. v roce 1986 Vzorný statek Vyšší hospodářské školy, v roce 1992 Městské domy sociální péče atd.). V posledních letech bylo plzeňským Památkovým ústavem několik staveb Hanuše Zápala navrženo na prohlášení nemovitými kulturními památkami. Budova bývalé Vyšší hospodářské školy a tzv. Mrakodrap v Plzni a českobratrský kostel v Kralovicích jsou již státem chráněnými památkami.

Dne 7.září 1996 byla Ing. arch. Hanuši Zápalovi, nejvýznamnější osobnosti západočeské architektury 20. století, v kostele Panny Marie v Mariánské Týnici u Kralovic slavnostně odhalena pamětní busta.

Prameny a literatura: